O mě

Nejhorší fyzický i mentální trénink je ten, který se nikdy nestal!

Proč jsem se stala trénerem pohybových dovedností?

Akrobacie je nedílnou součástí mého života. Jako děti jsme se se sestřenicí rády věšely na houpačky a zkoušely na nich různé gymnastické kreace. Pořádaly jsme „vystoupení“ pro naše sousedy a akrobatické sestavy na houpačkách jsme jim ukazovaly. Tato láska z dětství mi zůstala dodnes.

Zjištění, že učitelé na školách byli nedostatečně kvalifikovaní pro výuku tělocviku, u mě vyvolalo to, že jsem nesnášela tělocvik. A setkávala jsem se se šikanou od svých spolužáků a spolužaček. Týmové sporty jako volejbal a florbal mě nebavili, ale hráli jsme je každý týden. Když si kapitáni vybírali členy do svého družstva, pokaždé jsem zbyla – nikdo mě v týmu nechtěl.

Gymnastiku a tanec, který mě zajímal, jsme v tělocviku nedělali. Neměla jsem tenkrát možnost rozvíjet pohybové dovednosti, které mě bavily. A tak se tělocvik stal mým traumatem. Ke sportu jsem se vrátila až po ukončení všech studií. Mým cílem je ukázat lidem, že trénink se dá vést i jinak, než jsme zvyklí z tělocviku. Především více KVALITNĚ.

Můj vztah k pohybu změnil pole dance v roce 2012. Vzdělávala jsem se od nejlepších lektorů, které u nás máme. A zjistila jsem, že úroveň výuky trenérů je jiná než úroveň výuky učitelů ve školách. Pod záštitou Centra tance jsem si dodělala instruktorskou licenci akreditovanou MŠMT, která mě opravňuje vyučovat akrobacii ve výškách.

V roce 2015 jsem se seznámila se vzdušnou akrobacií. Tanec na kruhu mě okouzlil na první dotek. Nejvíce mě na tom baví ten pocit, že mohu létat. Připomíná mi to „vystoupení na houpačce“ z dětství. Začala jsem vystupovat i na různých společenských akcích. V choreografiích kladu důraz na umělecké (artové) provedení, ve kterém popisuji příběhy.

Časy se změnily a jsem to já, kdo má nyní narozdíl od svých spolužaček navrch. Bývalí spolužáci mají o 50 kg navíc než kdysi, po večerech sledují televizi, pojídají chipsy a zapíjí to kolou a jsou nemocní. A tak se spolužáci stávají mými klienty. S odstupem času jsem vděčná za šikanu v tělocviku, protože mi pomohla k tomu stát se úspěšnou v akrobacii, vystupovat v divadle, učit kurzy a vést skupiny lidí.

Kromě kruhu (aerial hoop) a tyče (pole dance) se věnuji také šálám (aerial silks), hrazdě (aerial trapeze), akrobacii na popruzích (aerial straps or loops) a akrojóze. Ve svém životě jsem dále vyzkoušela i jógu, pilates, TRX, twerk, balet, contemporary, latinsko-americké tance, salsu, flirt dance i orientální tanec. Tyto aktivity mají pro mě rekreační význam. Ráda si rozšiřuji zásobník prvků, které pak využívám v lekcích jako doplněk výuky.

Vzdělání v oboru:

  • Instruktor Pole Dance s akreditací MŠMT jsem absolvovala u Pole Dance Academy (Český svaz pole & art sports)
  • Cirkusová pedagogika: Metodologie pyramid a závěsné akrobacie dospělých jsem absolvovala u cirkusové školy Cirqueon

Akce, na kterých jsem vystupovala a soutěže, kterých jsem se účastnila:

  • Festival Dance of Love
  • Festival Leťs Dance
  • Taneční show Hafla
  • Taneční sprcha Centra Tance
  • Taneční večer Centra Tance
  • Vánoční večírky
  • Plesy
  • Soutěž Airy Fairy 2017, 2018, 2019

Proč jsem se stala trénerem mentálních dovedností?

Je to už více jak 10 let, kdy jsem se začala zajímat o problematiku osobního rozvoje. Bylo mi tenkrát 18 let, když jsem zažívala po dvouletém vztahu svůj první rozchod s partnerem. Můj přítel mi v té době nahrazoval rodinu, se kterou jsem dlouhodobě nevycházela. Trávila jsem s ním veškerý čas. A zvykla jsem si být na svém partnerovi závislá. Ale podvědomě jsem cítila, že náš vztah nebyl založený na opravdových hodnotách a že chci něco jiného.

Rozešli jsme se a já zůstala úplně sama. Naši společní kamarádi měli od něj zakázáno se se mnou bavit. Tuto novou zkušenost s rozchodem jsem špatně nesla. Topila jsem se v depresích a celé dny jen brečela. A taky jsem psala na FB statusy o tom, jak jsem smutná. Zažívala jsem beznaděj a nevěděla jsem, jak z toho vystoupit. Věřím, že to taky znáte.

Při jednom z těchto statusů se mi ozval jeden můj známý z opačného konce republiky a při pracovní cestě mi přivezl knížku o spřízněných duších. Dodnes jsem mu za to vděčná. Romány jsem v té době četla často. Ale takovou knihu z kategorie osobního rozvoje jsem ještě nikdy neviděla. Ve škole nám o takových knihách neřekli. Dala jsem se do čtení této tajemné knihy a hned jsem se cítila lépe. Rozchod jsem díky ní úspěšně překonala.

Už jsem se z toho nehroutila, ale vnímala to jako příležitost a šanci najít krásnější vztah. Po přečtení této knihy jsem si začala půjčovat další a další podobné knihy. O partnerskou problematiku se zajímám už více jak 10 let. O technikách NLP jsme se dozvěděla ve svých dvaceti letech. Začala jsem sledovat webináře od známé NLP koučky. Webináře mi pomáhaly „vydržet“ v nefungující rodině, kterou jsem měla doma.

Neměla jsem ve svém blízkém okolí nikoho, kdo by se o osobní rozvoj a NLP techniky také zajímal. Když jsem se s tím svěřila svým „zabržděným“ kamarádům, dívali se na mě jako na blázna. Proto jsem svůj zájem o osobní rozvoj před svým okolím tajila. Měla jsem jen jednu kamarádku, která mě v tom podporovala.

Zanedlouho mi do cesty přišel další vztah, tentokrát s mužem se sklony ke „zlatokopectví“. Starala jsem se o něj jako o dítě, vařila mu, prala, uklízela po něm, ale nic se mi ve vztahu nevracelo zpátky. V našem vztahu jsem mu sehrála roli „převozníka“. (Převozník jen převeze druhou osobu z břehu neštěstí na břeh štěstí, ale sám z lodi nevystupuje.) Rozešel se se mnou uprostřed nákupního centra. Nebyla jsem pro něj dost finančně výhodná.

Tato zkušenost mě znovu srazila na kolena. Znovu jsem se dostávala do depresí a stavů hlubokého smutku. Věděla jsem, že potřebuji v životě udělat velkou změnu. Chtěla jsem se osamostatnit a začít žít, ne dál přežívat. Dnes jsem vděčná za to, že mě nechal. Krátce poté jsem ukončila studium na vysoké škole a ve svých 22 letech jsem se ze dne na den přestěhovala do Prahy. V Praze pak začala moje hlavní cesta osobním rozvojem.

V Praze jsem vystřídala několik různých pracovních pozic (zákaznický servis, stevard, náborář, fakturant, office manager) jak ve velkých korporátech, tak v malých soukromých společnostech. Avšak mi na každé pozici vždy něco chybělo. A tím něčím byl opravdový zájem o člověka, lidský přístup a pochopení.

V roce 2016 mi přišla další partnerská zkušenost. Do cesty mi vstoupil velmi úspěšný a bohatý muž, ale měl jednu chybu – byl psychopat. Na veřejnosti se choval šarmantně, v soukromí se stával jiným člověkem. Psychopatické příznaky (psychické násilí a pokusy o fyzické násilí) projevoval od začátku, bohužel já je nechtěla vidět. Omlouvala jsem jej tak dlouho, až jsem dostala silný zánět spojivek (který mi zrcadlil právě to, že jsem nechtěla vidět, že takový vztah nemá budoucnost). Ale tělo se vždy ozve, když s něčím nejsme v souladu.

Paradoxně tato nejtěžší partnerská zkušenost pro mě byla nejvíce transformační. Donutila mě se zamyslet nad tím, z jakého důvodu si takové nevhodné typy do vztahu přitahuji. Přečetla jsem stovky knih, shlédla jsem stovky videí z oblasti osobního rozvoje. Ale nic z toho nefungovalo. A pak jsem pochopila proč – nešla jsem do hloubky. Přehodnotila jsem své hodnoty. Začala jsem navštěvovat skupinové semináře a našla jsem si kouče, kteří mě osobně učili. Naučila jsem se pracovat se svými bloky a od té doby se můj život kompletně změnil.

Koučink začal být můj nejlepší kamarád. Svoje vědomosti jsem si ale potřebovala na někom zkoušet a prohlubovat si tak svou praxi. Pokusnými králíky mi byli muži na seznamkách. Dělala jsem jim vrbu a zároveň terapeuta. Tuto možnost jsem bezplatně věnovala více jak 500 mužům. Zjistila jsem tenkrát, že mužské pohlaví koučování opravdu potřebuje a že jim to i nesmírně pomáhá. Při práci s mužem jsem si vybudovala schopnost rychle definovat, co je jeho problém. Prostě to z mužů „cítím“. Tyto bohaté zkušenosti také využívám při práci se ženami.

Výcviky, semináře a kurzy v oboru:

Výcviky, semináře, workshopy, kurzy a přednášky v oboru osobního rozvoje, které jsem absolvovala za poslední 3 roky. Celkem 520 hod.